Chystá se v Ekvádoru revoluce cestovního ruchu? Ekvádorský ministr turismu Niels Olson na sociálních sítích vysvětlil výhody přilákání digitálních nomádů po tom, co bylo rozhodnuto, že administrativa Guillerma Lassa zavede vízum, které legalizuje přechodný pobyt pro tento typ pracovníků.
„Je to vízum, které umožňuje cizincům pracovat na dálku v Ekvádoru pro zahraniční společnosti. A jak to prospěje naší zemi? V naší ekonomice přibude více cizích měn a vzniknou nová pracovní místa.,“ řekl Olsen.
Ekvádor usiluje o prvenství první jihoamerické země, která tento dokument vydá. Nutno dodat, že si nemohli vybrat lepší načasování.
Před pandemií Covid-19 byly tento trend cestování a pracovního vytížení již zpozorován v několika státech, ale současná situace způsobila celosvětový nárůst těchto profesionálů-cestovatelů.
Od začátku pandemie se odhaduje, že počet těchto pracovníků (cestovatleů) již celosvětově překonal 100 milionů. Meziamerická rozvojová banka (IDB) mezitím předpovídá, že do roku 2050 tento počet vzroste jejich počet na 1 miliardu.
Některé evropské země již těmto typům pracovníků udělují víza, například Německo, Portugalsko, Island, Chorvatsko, Estonsko a další. V Americe tuto možnost zatím nabízejí pouze čtyři země: Antigua a Barbuda, Barbados, Panama a Kostarika.
Loni v srpnu přijala Kostarika zákon „o přilákání mezinárodních pracovníků a poskytovatelů vzdálených služeb“, aby je nalákala a posílila své odvětví cestovního ruchu a zároveň zaručila těmto pracovníkům právní jistotu.
Zákon umožňuje cizincům s příjmem vyšším než 3 000 amerických dolarů měsíčně pobývat až jeden rok v zemi s vízem, které lze prodloužit o další rok. Pro ty, kteří cestují s rodinou, musí být příjem alespoň 5 000 dolarů.
Mezi výhody patří úplné osvobození od daně z příjmu a z dovozu základního osobního počítače, telekomunikací a podobných věcí, které jsou nezbytné pro plnění jejich zaměstnání nebo poskytování služeb.
„Tímto zákonem směřujeme k ekonomické reaktivaci. Díky němu má Kostarika z hlediska strukturální síly skvělý nástroj, jak posílit zemi jako na trhu cestovního ruchu,“ řekl kongresman Carlos Ricardo Benavides, propagátor projektu v zákonodárném sboru.
Panama je další středoamerickou zemí, která v květnu představila program Short-Term Remote Worker Visa, který se snaží přilákat turisty, kteří si prodlouží pobyt, a tím podpořit ekonomiku (která v roce 2020 klesla o 17,9 %).
Mexiko je také oblíbenou destinací digitálních nomádů, a přestože pro ně zatím nemá oficiální status, země nabízí vízum na přechodný pobyt, ve kterém musí žadatelé prokázat finanční způsobilost (plat 1620 dolarů měsíčně nebo mít bankovní účet s minimálně 27000 dolary).
Další latinskoamerickou zemí, která usiluje o rozvinutí tohoto trhu, je Kolumbie. Země v roce 2020 schválila zákon o podnikání, který usiluje o vytvoření zvláštního imigračního statusu.
Vláda společně s ministerstvem zahraničních věcí vydá speciální povolení pro vstup, pobyt a práci pracovníků za účelem propagace země jako centra korespondenční práce.
Faktem je, že pokud jde o stěhování, korespondenční pracovníci pečlivě studují daňovou situaci v konkrétních zemích.
„Cizinci by měli vzít v úvahu nejen to, jak může vízum tento proces usnadnit, ale také daňové důsledky, které může jejich přemístění do cizí země generovat pro ně a pro společnost, pro kterou pracují,“ vysvětluje Valeria Galindo, partnerka pracovní skupiny společnosti EY Peru.
„Pamatujme, že mnoha zemím platí regionální zákony, a to může znamenat daně jak v zemi příjezdu, tak ve společnosti kvůli smlouvám stálých provozoven,“ dodala.
Vzdálená atrakce
Proč ale několik zemí Latinské Ameriky chce, aby se digitální nomádi stali trvalými obyvateli? Podle studie „Work and Wander: Meet Today's Digital Nomads“, kterou připravila Adventure Travel Trade Association (ATTA), má 87 % těchto typů pracovníků zaměstnání, které jim umožňuje vytvářet příjem (v průměru 4 500 dolarů měsíčně) při cestování, a tím si mohou pobyt prodloužit. Korespondenční pracovníci navíc v cílové destinaci utratí v průměru 36 % svého platu.
Jedná se o profesionály, kteří používají technologii k práci na dálku a při pohybu po různých městech světa nemají žádná omezení. Podle zprávy ATTA je 17 % spisovatelů, 14 % pracuje v digitálním marketingu, 8 % bloggerů a 7 % programátorů.
Více než polovině profesionálů-cestovatelů (51 %) má navíc mezi 25 a 34 lety, tedy patří mezi mileniály, kteří jsou ochotni objevovat turistické destinace.
Digitální nomádi svým způsobem také přispívají k reaktivaci cestovního ruchu, jednoho z odvětví, které bylo během pandemie nejvíce zasaženo. Z tohoto důvodu se mnoho zemí Latinské Ameriky zavázalo přilákat je kvůli jejich výdajové kapacitě, snadnému cestování a spotřebě, zejména v malých místních podnicích místo mezinárodních řetězců.
Podle údajů mexické vlády mohou průměrné výdaje digitálního nomáda na základě pobytu na dobu nejméně tří měsíců v levném hotelu se soukromými pokoji, v centrech měst a včetně tří jídel dosáhnout 29 333 dolarů v Playa del Carmen, 31 027 dolarů v San Miguel de Allende a 30 645 dolarů v Mexico City.
Kromě rajské pláže nebo nádherného výhledu však hledají tito pracovníci rovněž infrastrukturu, která usnadňuje práci, jako jsou coworkingové prostory nebo pracovní centra, která podporují vytváření sítí mezi profesionály.
Tito pracovníci vyhledávají místa, která podporují odpočinek, ale zároveň jsou jejich vysněným místem. Klíčovým faktorem je však také rychlost internetu.
Pandemie mění způsob, jakým pracujeme, žijeme a cestujeme. Lidé chtějí žít kdekoli, stírají hranici mezi životem a cestováním, a teď všichni víme, že je to možné. Stále více lidí se rozhoduje přestěhovat do jiných měst, zemí nebo dokonce venkovských oblastí, protože technologie jim umožňuje zůstat ve spojení. Ať už se chtějí zúčastnit schůzek Zoom na pláži, vzít rodinu na dokonalý výlet nebo se naučit nový jazyk ve svém oblíbeném městě, účastníci budou moci udělat ze světa svůj domov.
Obecně řečeno, Latinská Amerika má velký potenciál pro tento typ pracovní síly díky exotickým destinacím a nízkým životním nákladům ve srovnání s jinými regiony světa.
Nyní je čas přilákat tento typ turistů-pracovníků, protože mnoho společností se stalo flexibilnějšími, což znamená, že práce na dálku se bude i nadále rozšiřovat. Několik zemí si to již uvědomuje a nechtějí tuto příležitost promarnit.
