Na světě je mnoho velmi zajímavých vlakových cest. Některé z nich vedou džunglemi, jiné zase pouštěmi či stepi a nekonečnými náhorními plošinami. Tourism-Review Vám přináší 5 jedinečných cestovatelských zážitků v podobě extrémních vlakových cest.
Na světě je mnoho velmi zajímavých vlakových cest. Některé z nich vedou džunglemi, jiné zase pouštěmi či stepi a nekonečnými náhorními plošinami. Tourism-Review Vám přináší 5 jedinečných cestovatelských zážitků v podobě extrémních vlakových cest.
Když lidé přemýšlí o těch nejextrémnějších vlakových trasách, první, co jim přijde na mysl, je určitě Transsibiřská magistrála. Tato železnice je dlouhá 9 288 kilometrů, počínaje Moskvou a konče přístavním městem Vladivostok na dalekém východě Ruska.
Železnice byla otevřena v roce 1904 po třinácti letech konstrukce. Následně k ní byly přidány další dvě větve: Transmandžuská dráha, kterou se dostanete do Pekingu, a Transmongolská magistrála, která rovněž míří do čínského hlavního města projíždějíc Mongolskem.
Existuje rovněž trasa, která vede do Pchjongjangu, hlavního města Severní Koreje. Tato trasa je 10 214 kilometrů, což z ní činí nejdelší obchodní expres na světě.
Celá cesta Transsibiřskou magistrálou trvá týden a ač může být poněkud nudné neustále sledovat lesy a jezery, tak díky luxusním službám na palubě je výlet úžasným zážitkem.
Outback, neboli označení pro vnitrozemí Austrálie, má jednu z nejvyprahlejších pouští na celém světě. Tuto oblast protíná ze severu na jih tzv. Ghan, který propojuje Darwin a Adelaide téměř 3 000 kilometry železnic. Cesta touto trasou trvá pět dní.
Stavba železnice začala v roce 1878, ale nebyla úplně dokončena do roku 2004. Název této vlakové trasy je zkrácenou verzí její předchozí přezdívky, afghánský expres, který byl pojmenován po afghánských řidičích velbloudů, kteří podnikli stejnou cestu, dokud nebyla postavena majestátní železnice.
Zpět do Ruska, ale tentokrát jde o nejsevernější železnici na světě na poloostrově Jamal. Expres, který byl otevřen v roce 2010 slouží pracovníkům, aby se dopravili do sibiřských plynových elektráren. Turisté se však rovněž mohou připojit na 550 kilometrů dlouho trasu Obskaya-Bovanenkovo.
Ačkoliv jde o zajímavý zážitek, po chvíli se to může zdát monotónní, neboť jde o víceméně stejný pohled z okna vlaku po dobu 22 hodin. A pokud si chcete cestu zpříjemnit drinkem, tak na to zapomeňte. Vlak je „suchý“ s ostrahou letištního typu, takže alkohol je zakázán.
Další extrémní vlakovou cestou je Konkan Express, známý rovněž jako „monzunový vlak“. Trasa je 756 kilometrů dlouhá a vede podél západního pobřeží Indie bez Bombají a Mangalore.
O konstrukci železnice mezi těmito městy se diskutuje od roku 1920, ale složitá geografie regionu přinášela jednu překážku za druhou.
Trasa byla slavnostně otevřena v roce 1998 po 20 letech prací, které zahrnovaly výstavbu 2 116 mostů a 92 tunelů, což z něj činí největší železniční projekt v historii Asie.
Stavba trasy v horách na okraji útesů, protínat drsnou džungli a zvedat zábradlí uprostřed zatopeného terénu bylo pro inženýry nesmírně náročné. Pracovníci byli rovněž nuceni pracovat za přívalových dešťů, bahenních a vodních lavin, infekčních nemocí a za přítomnosti mnoha divokých zvířat. Při stavbě jich zemřelo celkem 74.
Na dalekém severu Argentiny najdete tzv. „Vlak do mraků“. Tato turistická trasa byla otevřena v roce 1948 po dvou desetiletích prací a v roce 1972 začal být turisty oficiálně využíván jako forma železničního dědictví.
Po mnoha pauzách během hospodářských krizí, kterým země před lety čelila, se vlak konečně vrátil k životu.
Vlak odjíždí ze Salty do San Antonio de los Cobres, malého města, které žije z těžebního průmyslu a nachází se ve výšce 3 775 metrů nad hladinou moře.
Následně dosahuje přijíždí vlak k viaduktu La Polvorilla, který se nachází ve výšce 4 200 metrů nad mořem, což je jeden z nejzajímavějších bodů této cesty. Inženýrské mistrovské dílo této železniční trati lze vidět při odjezdu a na zpáteční cestě, skládající se z 29 mostů, 21 tunelů a 13 viaduktů.