Na deštný prales padla noc, po úbočích sopky se líně plazí mlha a přináší vlhko a chlad do tábora pravěkých předků. Skupinka pralidí upírá zrak k vrcholku hory a nechápe, z čeho ta podivná záře vychází.
Rudé balvany září do noci a s duněním se valí po strmých svazích pokrytých popelem. Z přikrčeného hloučku se zvedne jeden muž - vůdce. Pohybem ruky ostatním naznačí, že mají zůstat na místě. Vybaven vydlabanou kokosovou skořápkou se vydá nahoru odhodlán čelit hněvu bouřlivé hory.
Vyjde po svahu, do skořápky nabere žhnoucí kouřící kámen a přinese ho do tábora. Kokosová vlákna už začínají doutnat. Skupince se společně podaří založit první oheň a vyhnat z osady zimu a chlad.
Kostarika leží na východní straně Ohnivého kruhu, kde se stýkají čtyři litosférické desky a vytvářejí podmínky ke vzniku andezitových sopek. Přelet nad Kostarikou odhaluje bizarní prehistorickou krajinu. Sopky se táhnou zeleným hornatým terénem jako páteř. Na světě je 600 aktivních sopek, z toho 42 ve Střední Americe. Kostarika jich má 7 a dalších 60 je spících nebo vyhaslých.
Nejznámější kostarická aktivní sopka je Arenal. Chcete-li vidět aktivní sopku na vlastní oči, vulkán Arenal je tím pravým. Jeho černý kužel se impozantně zvedá z pannenského deštného pralesa. Představte si, že se klidně pohupujete v houpací síti na verandě soukromého srubu, popíjíte tropický nápoj a posloucháte, jak vřešťani volají odpolední déšť. Západ slunce doprovázejí zářící balvany, které se valí po strmých svazích Arenalu a vytvářejí velkolepý ohňostroj, dar matky přírody.
V kostarické provincii Guanacaste jsou hned tři aktivní sopky. Rincon de La Vieja (roh staré dámy) je spojen se starou legendou. Indiáni kmene Guatuso, kteří zde žili, věřili, že na vrcholku hory žila stará čarodějnice. Když se rozzlobila, nechala z hory stoupat dým. Národní park Rincon de La Vieja má 34800 akrů a dal by se nazvat kostarickým Yellowstonem. Najdeme zde bahenní sopky, horké prameny i fumaroly.
Dalším vulkánem je Miravelles. Geotermální aktivitu této sopky využívá státní elektrárenská společnost ICE. Sopka Tenorio má 4 vrcholy se 2 oddělenými krátery. V Národním parku Volcán Tenorio se nachází Rio Celeste tvořená soutokem dvou křišťálově čistých řek, které stékají po svazích Tenoria. Vlivem chemické reakce je řeka úžasně modrá. Na hladinu stoupají modré bublinky síry jako malé globusy. Vodopád Rio Celeste patří k největším zázrakům tohoto magického místa.
V okolí pohoří Cordillera Central se nacházejí sopky Poás, Irazú a Turrialba. Můžete vyjet až ke kráterům Poás a Irazú. Kráter sopky Poás má 1,6 km v průměru a je druhý největší na světě. V kouřícím a bublajícím kotli vznikl 90 m široký kouřící minivulkán. Irazú je se svými 3432 metry nad mořem nejvyšší sopkou Kostariky. Za jasného počasí je odsud krásně vidět Atlantický i Tichý oceán. Kráter je naplněn nefritově zelenou sirnou vodou. Sopka Turrialba je aktivní od roku 6300 př. n. l. Nejvýznamnější kostarické archeologické naleziště, Guayabo, se nachází v deštém pralese právě na úpatí této prastaré hory. Podle odhadů obývalo údolí mezi lety 1000-1400 n. l. asi 1000 lidí. Můžete se zde projít i bez průvodce. Cesta se vine lesy plnými ptáků a narazit můžete i na starobylé kamenné rytiny.
Podle článku Debbie Draves Legg