Během velmi náročného období dokázala řada turistických webů ukázat svou vynalézavost. Některé projekty, které mohly být vnímány jako příliš inovativní či atypické, uviděli denní světlo a dosáhli zajímavých úspěchů.
Dobrým příkladem je virtuální realita (VR), která modeluje prostředí ve 3D, takže jej můžete virtuálně procházet. Nebo také 360 ° filmy zaznamenané fotoaparátem s několika objektivy, abyste získali úplný pohled. Je tohle budoucnost cestovního ruchu? Je budoucnost ve virtuálním cestování?
Před vypuknutím pandemie bylo používání virtuálních prohlídek stále předmětem studia a experimentování pro turistické společnosti. Tato technologie byla stále v zásadě používána jako propagační nástroj pro fyzickou návštěvu, jako doplňkový nástroj během skutečné návštěvy nebo jako nástroj komerční propagace.
S rostoucím počtem regulací však virtuální prohlídky rychle nabraly na popularitě. Například na jaře 2020 přilákalo muzeum Louvre za dva měsíce 10 milionů online návštěvníků (zdarma), v porovnání se 14 miliony fyzických návštěv (placených a zdarma) v roce 2019.
Nový model cestovního ruchu?
Zatímco oborníci jsou potěšeni pokračujícím zájmem o Louvre, existuje mnoho otázek ohledně ekonomického modelu těchto návštěv. Je zde skutečná poptávka (jistě vynucená opatřeními, ale existující), tudíž se zde naskytla možnost vytvoření nové formy návštěvy (a vstupenek), která udrží destinace naživu.
Princip bezplatného přístupu na internet však naráží na ekonomický přístup, který by veřejné muzeum mohlo zavést. Tyto virtuální návštěvy přijaté ve výchozím nastavení během opatření otevírají cestu k novému typu kulturních služeb a dvacet největších muzeí na světě se již vydalo na dobrodružství online návštěv.
Technické možnosti zůstávají velmi rozmanité. Ne všechna muzea používají komplexní řešení, ale rozsáhlé experimenty umožňují demokratizovat používání této technologie.
Ve prospěch nové formy cestovního ruchu založené na „virtuálním cestování“ však mohou být čtyři prvky:
Vnímání rizik spojených s fyzickou návštěvou mohou nějakou dobu trvat.
Několik studií ukázalo, že odolnost turistů vůči „citlivým“ destinacím je dlouhá. Například Egypt se z hlediska cestovního ruchu nikdy nevrátil na úrovně z doby před geopolitickými nepokoji. Zdravotní rizika, skutečná nebo vnímaná, proto mohou nyní podporovat virtuální prohlídky, protože se jedná o bezrizikové řešení.
Ekologický dopad cestovního ruchu. Ekologický dopad cestovní
Ekologický dopad cestovního ruchu, který je pravidelně kritizován, se projevil hlavně absencí znečištění během karanténních opatření. Mnoho turistických destinací zaznamenalo pozitivní reakce přírody na tuto novou realitu. Stejně jako archeologové používají VR k návštěvě míst, které již zmizely, nelze rovněž říci, že virtuální návštěvy mohou posloužit k zachování těch stávajících?
Overtourism
„Overtourism“, slovo vytvořené k odsouzení masivní industrializace určitých turistických míst, je v posledních deseti letech opakujícím problémem. Tváří v tvář drastické volbě rovnováhy mezi místní ekonomickou strukturou a nekontrolovaným přílivem turistů se několik destinací (Benátky, Split, Barcelona atd.) snaží vybudovat nový model cestovního ruchu, který je méně závislý na masových návštěvách, a proto je méně vystaven budoucím problémům vysídlení, má menší dopad na životní prostředí a je lépe přijat místními obyvateli.
Demokratizace cestovního ruchu
Také je nutno dodat, že virtuální cesty mají moc demokratizovat luxus dosud vyhrazený spíše pro menšinu: soukromá návštěva destinace. Kdo by nechtěl strávit nějaký čas zachycením pholedu Mony Lisy nebo perspektivy zrcadlového sálu ve Versailleském paláci?
Demokratizace znalostí
Virtuální prohlídky však nenahradí skutečné návštěvy, stejně jako televize nezničila kinematografický průmysl. Týká se pouze části návštěvníků, nejtechnologičtějších, nejzvídavějších nebo těch, kteří nemají finanční prostředky a/nebo čas pro určité cesty. Nabízí však vysoce kvalitní alternativní řešení pro přístup k citlivým destinacím.
V místech, kde nadměrný cestovní ruch vedl k zavedení „mýtného“ (například při příjezdu do Benátek), turistických kvót (jako v parku Güell v Barceloně) nebo dokonce k losování návštěvníků (v Coyote Buttes v Coloradu) nabízí virtuální prohlídky realistickou a společensky přijatelnou možnost.
Je to také nástroj pro demokratizaci znalostí a učení, který umožňuje přístup ke světově proslulým destinacím a pracuje s minimem materiálu. V roce 1995 umožnil internet a jeho databáze demokratizaci znalostí. Za předpokladu, že se nám podaří navrhnout udržitelný ekonomický model, bude možné zaručit, že virtuální prohlídky demokratizují přístup ke kultuře a kráse mnoha destinací pro větší počet lidí a umožní turistům užít si destinaci bez její samotné fyzické návštěvy.
