Jaké divy s sebou přinesla průmyslová revoluce 19. a počátku 20. století? Britská spisovatelka Deborah Cadbury napsala knihu s názvem "Sedm divů průmyslového světa" a představuje v ní zázraky techniky. Kromě jednoho je možné všechny vidět a navštívit ještě dnes. Jejich seznam vám přináší Tourism-Review.cz.
Maják na útesu Bell Rock navrhl skotský inženýr Robert Stevenson. Nachází se na východním pobřeží Skotska a byl postaven v letech 1807 až 1811. Útes Bell Rock neboli Inchcape Rock byl postrachem všech lodí a námořníků celá staletí. Když se Stevenson rozhodl postavit maják, vybral si pro to nejnebezpečnější místo ze všech. Útes Bell Rock vybíhá 18 km do moře a ztěžuje přístup k zálivu Firth of Forth. Skála je navíc až na několik hodin při odlivu pod vodou, takže stavba byla nesmírně obtížná. Bylo taky třeba přijít s návrhem, který by dokázal odolat rozbouřenému moři. Přes všechny nesnáze Stevenson nakonec svůj maják postavil a ten dodnes září v Severním moři a je tak nejstarším majákem na světě postaveným mimo pevninu.
Great Eastern, lodní kolos navržený Isambardem Kingdonem Brunelem, je jediný div průmyslové éry, který nepřežil do 21. století. Stavba byla zahájena v roce 1858 na Temži a jedná se o první litinovou loď a nejluxusnější loď té doby. Byla 2100 metrů dlouhá, takže byla ve své době i největší. Se 4 000 pasažéry dokázala na jedno natankování obeplout celý svět. Design byl revoluční. Loď měla dvojitý trup, díky kterému měla být nepotopitelná a motory vysoké jako dům. Brunelovo pojetí se stalo vzorem pro všechny lodě vyrobené v nadcházejících letech.
V létě roku 1858 trápila Londýn krize známá jako Velký zápach. V průběhu 19. století došlo k rychlému růstu populace, ale městu úplně chyběla kanalizace. Město zasáhly tři epidemie cholery a vyžádaly si na 30 000 životů. Splašky se hromadily všude, ve strouhách i v průchodech. Hlavní inženýr Joseph Bazalgette přišel s revolučním plánem vytvořit 82 kilometrů dlouhý kanál, do kterého by ústilo přes 1000 kilometrů pouličních kanalizací, a tak město vybavit dostačujícím kanalizačním systémem. Jeho velký projekt nakonec proměnil město v první zářivou moderní metropoli. Vzor, který se velká města po celém světě snažila dostihnout.
V polovině 19. století se ve Spojených státech podařilo spojit Antlantik a Pacifik transkontinentální neboli pacifickou železnicí, která vedla přes celý kontinent. Dva týmy pracovali proti sobě, jeden od východu a druhý ze západu od Kalifornie. Bojovali s drsným terénem i nepřátelskými obyvateli Divokého západu a museli čelit i občanské válce. V roce 1869 se jim přes to všechno podařilo obě stavby spojit a tak 'zmenšit' americký kontinent. Cesta z New Yorku do San Francisca už netrvala měsíce, ale dny.
Brooklynský most, který postavil německý inženýr John Roebling, je jedním z nejstarších visutých mostů ve Spojených státech. Stavba byla dokončena v roce 1883 a spojila newyorské čtvrti Manhattan a Brooklyn překlenutím řeky East River. S rozpětím 486,3 m to byl od svého otevření až do roku 1903 nejdelší visutý most na světě. Je to taky první visutý most z oceli. Základy sahají přes 200 metrů pod koryto řeky. Na tu dobu odvážný návrh působil skoro jako zázrak. Od svého otevření se stal most ikonou New Yorku. V roce 1964 byl vyhlášen Národní kulturní památkou a v roce 1972 Národní kulturní stavební památkou.
Panamský průplav je 77 kilometrů dlouhý lodní kanál v Panamě, který spojuje Atlantský a Tichý oceán a je klíčovou trasou pro mezinárodní námořní obchod. Jeden z největších a nejtěžších inženýrských projektů v historii, měl obrovský vliv na dopravu mezi dvěma oceány, a nahradil dlouhé a zrádné cesty přes Magalhãesův průliv nebo mys Horn na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky. První pokus vybudovat kanál začal v roce 1880 pod vedením Francouze Ferdinanda de Lesseps, stavitele Suezského průplavu. Ale poté, co 21 900 dělníků zemřelo, převážně kvůli nemocem (hlavně malárii a žluté zimnici) a sesuvům půdy, byly práce zastaveny. Druhý pokus zahájily Spojené státy. Stavba si tentokrát vyžádala dalších 5600 mrtvých, ale kanál byl nakonec v roce 1914 otevřen.
Hooverova přehrada je betonová klenbová přehrada v Černém kaňonu na řece Colorado na hranici mezi americkými státy Arizonou a Nevadou. Byla postavena mezi lety 1931 a 1936 během velké hospodářské krize. Stavitel Frank Crowe udával stavbě nemilosrdné tempo, aby mohla být přehrada dokončena před termínem. Zneužíval přitom dělníky, kteří museli drsné podmínky kvůli nedostatku jiných pracovních míst přijmout. Projekt si tak vyžádal řadu lidských životů. Díky stavbě vzniklo poblíž přehrady také město, kde byli původně ubytovaní dělníci.
Připravil Tourism-Review.cz, zpravodajský portál pro odborníky cestovního ruchu. Více informací na www.tourism-review.cz.